Valentýn, zájmeno ukazovací a kastrovaný býk

Tak a za chvíli bude Valentýn. Dozvěděl jsem se to kvůli tomu, jak na něj zase začínají všichni nadávat. Moc mě tenhle svátek nebere, asi proto, že jsem zažil jen jeden s dívkou po boku. Tenkrát byla moje přítelkyně kdesi v Německu a já jako valentýnský panic neměl ani ponětí o tom, jak se v ten den chovat. Kytky? Přání? Bonbonierá? Tyvole. Ale schůzka je jasná. Tak jsem jí zavolal a ona mi to nevzala. Pak mi v děvět večer napsala smsku, ve které stálo: "Byla sem s rodicema v Nemecku. Cos potreboval?" Říkam si, "Aha, tak takhle se slaví Valentýn" a naprosto spokojený jsem odepsal "Ne, v pohode, ja jen chtel vedet kde jsi :)".

Druhý den ve škole jsem za ní přišel a nějak se na mě mračila. Ale pusu mi dala. I když takovou maminkovskou. Korespondence pak vázla, což jsem připisoval blížícímu se maturitnímu plesu, který má drahá ex polovička organizovala. Dny plynuly a ona na mě úplně srala. Tak jsem jí napsal co se děje a večer mi dala kopačky. Že prý bla bla mám tě ráda a neni to tebou, bla. bla. A pak i slzy, haha.

Co jsem se z toho naučil? Když mi holka na Valentýna neodepisuje a nechce se se mnou sejít, je něco špatně a nejspíš se se mnou rozejde.

Co je na té celé story tak divný? Že jsem byl ještě před dvěma lety tak naivní.

A proč si pořád myslím, že je Valentýn tak zbytečný? Protože kytky, přání, bonboniéra. Tyvole...